Vinařství
Dnes se s vámi dělíme o recept jedné z našich čtenářek – paní Sylwii, která nám poslala svůj způsob na lahodné domácí kysané zelí.
Ověřený postup, který vám zajistí chutné zelí, připravíte podle jejích pokynů. Vlastnoručně připravené obsahuje spoustu prospěšných látek a vitaminů. Kysané zelí skvěle působí na trávicí procesy i celý trávicí systém, podporuje imunitu, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, příznivě ovlivňuje oběhový systém a srdce, a navíc zlepšuje stav naší pokožky. Kysané zelí obsahuje vitamín C, hořčík, draslík, železo a vápník, takže náš organismus obohacuje o nezbytné prvky.
Nemá smysl ji srovnávat s kupovanou verzí.
Vsaďte na opravdovou chuť a bohatství mikroelementů, které ovlivňují vaše zdraví a pohodu.
Přemýšlíte, jaký sud vybrat? Naše favority představujeme zde - právě ty se ideálně hodí ke kvašení. Pokud se o nich chcete dozvědět něco více, přečtěte si náš článek.
Abyste připravili kysané zelí paní Sylwii, postupujte podle jejích kroků:
Zelí nakrouhám a přendám do velké mísy.
Přisypu sůl a vše promíchám.
Poté začnu zelí důkladně promačkávat, aby pustilo co nejvíce šťávy.
Poté ho přenesu do sudu na kvašení vyloženého sáčkem
a začnu ho udusávat tloučkem. Pak další vrstva a další,
až do úplného naplnění sudu.
Zelí přikryji talířkem, který zatížím kamenem (předem spařeným ve vroucí vodě). Zelí musí být ponořené ve šťávě, jinak vyschne a zplesniví.
Sud uzavřu a čekám…
Mezitím: každé 2–3 dny zelí propichujeme vidličkou nebo špejlí, aby unikly plyny, a znovu ho utlačíme – musí být zakryté šťávou.
Asi po týdnu ochutnám a pokud mi vyhovuje, přendám ho do sklenic.
Mám ráda výrazně kyselé zelí, proto čekám ještě druhý týden (samozřejmě ho každých pár dní zkontroluji, případně propíchnu a znovu udusám).
Poté ho přendám do sklenic.
P.S. Na kvašení používám sud o objemu 10L, do kterého se vejde 8 kg zelí. Je velmi pohodlný, protože má široké hrdlo a je těsný, díky čemuž se neodpařuje šťáva. Takový sud se vykládá plastovým sáčkem, takže nepřejímá pachy. Tento sud používám také k nakládání uzenin.
