Vinařství
Srdečně vás zveme ke čtení třetího dílu našeho speciálního cyklu, v němž rodinnou historii představujeme ne ani tak „od kuchyně“, jako spíše v souvislosti s kulinární tradicí – se starými a poněkud novějšími kulinárními recepty. V tomto příběhu hraje důležitou roli dobrá chuť – doslova, protože zde připomenuté osoby spojovaly nejen rodinná pouta, ideály, pocit poslání či pracovní étos, ale také domácí stůl a pokrmy u něj konzumované – jak ty každodenní, tak i výjimečné. A jelikož myšlenkami už kroužíme kolem nadcházejících Vánoc, v tomto dílu nás bude provázet skutečně sváteční chuť.
Díky laskavosti pana Piotra Rydzewského nahlédněme znovu do jeho mimořádně zajímavého rodinného archivu. A tedy tradičně – nejprve několik vět vyprávění a unikátní fotografie, a následně kulinárie…
Vás, milí čtenáři – povzbuzujeme: zkuste využít uvedené receptury ve svých domovech, přizpůsobte recepty nejen dnešním možnostem, ale také vlastním preferencím. Tvorba jídel s vynikající chutí je nejlepší cestou k vytvoření výjimečné nálady, tak potřebné zejména v čase vánočně-novoročním.
V předchozím dílu jsme připomněli mj. postavu Antoniego Kuźnického – úředníka železnice kaliského okrsku a pradědečka pana Piotra. Pan Antoni sehrál významnou a krásnou roli v dějinách železnice – v nesmírně důležité době pro Polsko. Zde je výjimečný dokument, vystavený 11. listopadu 1918. Toto datum známe všichni jako jeden z nejdůležitějších dnů naší historie – den znovuzískání nezávislosti.
© Piotr Rydzewski
Tento dokument, označený razítkem Svazu železničářů lodžského uzlu a také přesným časem (10 večer) a podepsaný osobami z vedení železnice, zavazuje pana Antoniego, referenta provozního oddělení, úřadujícího na ul. Składowa 21, aby „okamžitě po obdržení tohoto příkazu přistoupil k převzetí od Němců stanice Łódź Kaliska a obsadil polským železničním personálem všechny stanice a stanoviště až do Szczypiorna” [Szczypiorno je dnes sídliště, které je součástí města Kalisz].
Když dnes jezdíme vlaky, zvláště v lodžském regionu, stojí za to pamatovat na lidi, jako byl Antoni Kuźnicki, díky nimž se nezávislost dostávala do mnoha míst po kolejích – doslova, spolu s hvizdem lokomotivy a polskými železničáři.
A teď už recepty – tentokrát dvě receptury na poctivá masa, která mohou být skvělým návrhem na sváteční obědy. V hlavní roli – svíčková!
V receptech obecně zachováváme původní pravopis, zavádíme pouze nezbytné jazykové a redakční změny.
PEČENĚ ZE SVÍČKOVÉ
Hovězí svíčkovou odblaněte a odžilujte, prošpikujte špekem, osolte a vložte do rendlíku, podložte plátky špeku a cibule nakrájené na kroužky – přikryjte poklicí a nechte dusit. Když už [bude] dobře měkká, přilijte ocet a dejte znovu na oheň – vezměte pečená nebo vařená studená telecí játra, nastrouhejte je na struhadle, dejte do hmoždíře, přidejte 3 vejce, strouhanku, roztlučené koření [koření], sůl, cibulku přismaženou na másle. Vše promíchejte, vytvořte z toho rant [kruh kolem okraje] na míse, ozdobte vykrájenou a přismaženou žemlí, vezměte svíčkovou, nakrájejte, uložte na tutéž mísu a prokládejte stejnou nádivkou, jakou je upraven okraj mísy, jen ji rozřeďte sosem ze svíčkové. Takto uloženo, vezměte čtvrťku [1/4 litru] dobré zakysané smetany, 3 žloutky, přidejte strouhaný křen, promíchejte a vlijte doprostřed této svíčkové i po povrchu, přelijte „tukem” z této svíčkové, vložte do trouby. Jakmile se zezlatí, dejte na stůl.
© Piotr Rydzewski / foto: BROWIN
SVÍČKOVÁ PRO „HEDONISTY”
(tedy v tomto případě pro všechny, kteří z degustace lahodných pokrmů čerpají obzvlášť velké potěšení!)
Svíčkovou nakrájet na plátky o síle asi 3 cm. Každý kousek naklepat na tenký plátek, osolit, opepřit, potřít hořčicí, na každý kus masa rozklepnout žloutek a rozetřít po celé ploše. Posypat jemně nasekanou cibulkou a strouhaným křenem – přeložit napůl a smažit na horkém tuku z obou stran. Podáváme s hranolky nebo bramborami.
...protože domácí je lepší!
